Protiradonová izolace

Radon je přírodní radioaktivní plyn vznikající přeměnou uranu obsaženého v zemské kůře. Zde se uran přeměňuje na rádium a to pak na radon. Samotný radon není pro člověka ani tak nebezpečný, jako jeho produkty vzniklé jeho přeměnou. Ty se po vdechnutí zachytí v průduškách a plicích a způsobují jejich ozáření, které je považováno za jednu z příčin vzniku rakoviny plic. K vyvolání nemoci nedochází téměř ihned, ale zpravidla až po několika desítkách let pobytu v objektu, kde je zvýšená koncentrace produktů přeměny radonu. Platí, že čím je koncentrace vyšší a čím déle v ní člověk pobývá, tím je riziko vyšší.

radon

Zdroje radonu v domech

Hlavní a nejzávažnější zdroj radonu bývá ve většině případů v budovách podloží. Radon je totiž součástí půdních plynů, které vyplňují póry zemin a jeho koncentrace v podloží se běžně pohybuje od 10 až do 100 kBq/m3 . Z podloží se radon uvolňuje do atmosféry. Podobně proniká také kontaktními konstrukcemi do domů. Radon ale neproniká do domů jen pouhou difúzí, ale v propustných zeminách je navíc aktivně nasáván vlivem podtlaku v nejnižších podlažích domu. Tento podtlak je zde vyvolán účinkem větru a komínovým efektem.

Těsnost kontaktní konstrukce je podmíněna použitým stavebním materiálem, technologií, kvalitou provedení a také množstvím poruch, které vznikly po dobu užívání objektu. Pro radon jsou zcela prodyšné prkenné podlahy na škvárovém podsypu nebo suché dlažby kladené přímo do zeminy. Dále jsou to také popraskané, drolící se betony bez hydroizolace. Transport radonu dokážou efektivně snížit kvalitní hutné betony a neporušené cihelné suterénní stěny. Pokud je kontaktní konstrukce ještě opatřena hydroizolací, je možné očekávat další snížení.

Efekt kvalitních kontaktních konstrukcí však může být zcela vyeliminovaný poruchami těsnosti, mezi které patří:

  • trhliny a praskliny v podlahách a suterénních stěnách,
  • netěsnosti kolem prostupů instalačních vedení,
  • netěsné revizní, vodoměrné a jiné šachty,
  • trativody bez zápachové uzavírky a vsakovací jímky

Ochrana proti pronikání radonu do objektu

Typ a rozsah ochrany objektu proti pronikání radonu se odvíjí od radonového indexu stavby, umístění pobytových místností, od způsobu jejich větrání a přítomnosti vysoce propustné vrstvy pod domem.

1) Nízký radonový index stavby

Dostačující ochranu stavby dokáže zajistit běžná izolace proti vodě a vlhkosti, a to nejlépe v podobě asfaltových pásů či plastových fólií se svařenými spoji a utěsněnými prostupy. Současně je vhodné uzavřít schodišťový prostor ze suterénu dveřmi.

2) Střední radonový index stavby

Dostatečnou ochranu stavby zajišťuje v tomto případě protiradonová izolace. Ta musí být provedena spojitě po celé ploše stavby, která přiléhá k zemině. Pokud se použijí asfaltové pásy, pak je vhodné provést protiradonovou izolaci spojitě ve dvou vrstvách, a sice ve dvou směrech – podélně a příčně, s dostatečným překrytím a utěsněním spojů. V případě podsklepeného objektu se doporučuje uzavřít schodišťový prostor dveřmi.

3) Vysoký radonový index stavby

V případě vysokého radonového indexu zajišťuje ochranu stavby protiradonová izolace, která musí být provedena spojitě po celé ploše stavby přiléhající k zemině. Tato izolace bude stačit, pokud koncentrace radonu v podloží nepřesáhne:

  • 200 kBq/m3 pro nízkopropustné podloží
  • 140 kBq/m3 pro středněpropustné podloží
  • 60 kBq/m3 pro vysokopropustné podloží

Pokud jsou výše uvedené hodnoty překročeny, musí se radonová izolace kombinovat s větracím systémem podloží nebo s ventilační vrstvou v kontaktní konstrukci.

Je-li pod stavbou vytvořena drenážní vrstva o vysoké propustnosti nebo pokud je součástí kontaktní konstrukce podlahové vytápění, musí se provést kombinace s větracím systémem podloží nebo s ventilační vrstvou v kontaktní konstrukci.

Protiradonová izolace

Materiály používané na protiradonové izolace, jako jsou nejčastěji asfaltové pásy nebo polymerní fólie, musí dostatečně omezovat množství radonu, který jimi proniká a mít dostatečnou životnost, která odpovídá předpokládané životnosti stavby.

Odvětrání podloží

Podloží se nejčastěji odvětrává za pomoci perforovaného plastového potrubí, které je vloženo do vrstvy štěrku pod podkladním betonem. Toto potrubí je napojeno na stupačku, která ústí do vnějšího prostředí nad střechou domu a mimo dosah střešních oken. Účinnost tohoto systému je možné zvýšit nasazením ventilátoru na konec stupačky.

Vzduchová mezera v podlaze

Vzduchová mezera v podlaze se zřizuje nejčastěji pod protiradonovou izolací. Mohou ji tvořit plastové profilované fólie, vlnité cementové deskami apod. Vzduch je z mezery odváděn opět nad střechu objektu.

Materiály pro protiradonové izolace

1) Asfaltové pásy

S ohledem na ochranu proti radonu patří mezi výhody asfaltových pásů skutečnost, že se dají celoplošně natavovat k podkladu, a tím se vyloučí vznik vzduchové mezery mezi izolací a stavební konstrukcí, skrze kterou by se mohl radon nekontrolovatelně šířit. Vlastnosti asfaltových izolačních pásů závisí především na druhu a materiálu nosné vložky a také na typu asfaltové krycí hmoty. Podle typu krycí hmoty se rozlišují pásy z oxidovaných a modifikovaných asfaltů.

Asfaltové pásy z oxidovaného asfaltu – jedná se o nejstarší typ asfaltových pásů. V současnosti mají již překonanou mechanickou i korozní odolnost. V praxi se doporučuje zpracovávat tyto pásy pouze při teplotách vyšších jak 5 °C, jinak by docházelo při jejich rozvinování k praskání krycí vrstvy. Pohyby v konstrukci, které jsou vyvolané sedáním, smršťováním a teplotními výkyvy vedou k namáhání pásu v místě spáry a později k jeho postupnému trhání.

Asfaltové pásy z modifikovaného asfaltu – modifikace zvětšuje rozmezí použitelnosti, tzn. odstraňuje nebo snižuje křehkost asfaltů při teplotách pod 0 °C. Také omezuje stékavost při vyšších teplotách. Modifikace je v podstatě taková úprava, při které se asfalty mísí s vhodnými látkami organického původu. Typ těchto pásů vyniká dlouhou životností, odolností vůči vysokým teplotám a proti stárnutí. Pásy tohoto typu jsou navrhovány tam, kde rozhoduje trvanlivost a kde není izolační povlak vystaven nadměrnému mechanickému zatížení. Přednost by se měla dávat pásům s nenasákavými vložkami z minerálních, skleněných nebo syntetických vláken. Někteří zástupci těchto materiálů mají na fólii samolepící vrstvu z modifikovaného asfaltu, která má izolační funkci a navíc slouží k vzájemnému spojování pásů a k plnoplošnému připevnění k podkladu. Aplikace izolace se tak ve srovnání s procesem natavování zrychlí.

2) Plastové fólie

  • Folie HDPE
  • Folie mPVC

Fóliové izolační materiály se často vyskytují a řadíme je mezi izolace z polyvinylchloridu, polyetylénu, polypropylénu, termoplastických polyolefínů a etylenpropylenových kaučuků. Jednotlivé polymery jsou upravovány různými přísadami, jako např. plastifikátory, změkčovadly, antioxydanty, pigmenty atd. Pro tento druh izolačních materiálů je charakteristické volné pokládání fólií, které může být přínosem, pokud posuzujeme rychlost realizace a pracnost, ale také ne zcela ideálním řešením z pohledu zajištění bezpečné a spolehlivé funkce.

3) Bentonitové izolace

Bentonitové izolace obsahují montmorillonitické jílové minerály s filtračním součinitelem 1.10–11 m/s, tj. o dva řády nižším než u běžných jílů. Principem bentonitových izolací je to, že po styku s vodou bentonit zvětšuje svůj objem a proniká do všech dutin i trhlin v chráněné konstrukci, a tím vytváří pro vodu nepropustný povlak. Pokud jsou bentonitové izolace v suchém stavu, tak netvoří prakticky žádnou bariéru proti pronikání radonu. Samotný bentonit není schopen vytvořit trvalou ochranu proti radonu, protože polymery se upravují různými přísadami, jako např. plastifikátory, změkčovadly, antioxydanty, stabilizátory. Řešením je kombinace bentonitu s PE fólií, která zde plní funkci izolace proti radonu, pokud ale jsou spoje fólie jsou svařeny nebo alespoň slepeny samolepícími pásky.

Požadavky na protiradonové izolace

Protiradonová izolace plní také funkci hydroizolace. Proto musí splňovat všechny požadavky kladené na hydroizolace. Protiradonová izolace se od běžných hydroizolací odlišuje požadavkem na stanovení součinitele difúze radonu, kterým se popisuje odolnost vlastního materiálu izolace proti pronikání radonu difúzí. Všechny materiály a prvky, které jsou používané v systémech ochrany spodní stavby proti radonu musí tedy splňovat následující požadavky:

  1. Je nutné, aby byl stanoven součinitel difúze radonu ve vlastním izolačním materiálu, ve spoji a případně také v připojení izolace k materiálu příruby plášťové trouby. Znalost součinitele difúze je totiž nezbytná pro posouzení potřebné tloušťky protiradonové izolace, a sice v závislosti na typu objektu a radonovém indexu stavby. Hodnota součinitele difúze v místě spoje izolačních materiálů ukazuje na to, jestli je propracována technologie spojování, protože těsnost spojů hraje hlavní roli v zajištění bariérové funkce izolace.
  2. Musí také být takový druh spoje, na který byla izolace testována. Je nutné mít tuto skutečnost na paměti, především u fóliových izolací, u kterých byl součinitel difúze stanoven. Nahrazují se i svařované spoje spoji neotestovanými na bázi samolepících pásků, což je nepřijatelné, neboť těsnost těchto spojů je v celkem velké míře v reálných podmínkách problematická.
  3. Musí mít životnost shodnou s předpokládanou životností objektu, protože pokud ztratí schopnost izolace, může to způsobit poškození konstrukcí, které by jinak mohly plnit svou funkci v celé životnosti objektu.
  4. Dále je nutné, aby izolace odolávaly veškerému namáhání, kterému budou vystaveny. Všechny prvky a materiály, které jsou použité v izolačním systému musí být navzájem slučitelné, tj. nesmí se negativně ovlivňovat. To platí také o podkladních a ochranných vrstvách.
  5. Mechanické vlastnosti izolace, jako je pevnost v tahu, tažnost atd. musí být takové, aby pro určitý typ založení a pro určité konstrukční provedení spodní stavby přenesla eventuální mezní deformace.